Na mezinárodní turnaj do slovenské Iľavy jsme se chystali už minulý rok, ale nakonec z toho sešlo. Ale co se nepodařilo loni, nakonec se podařilo letos :). Ale ani letos to nebylo úplně jednoduché, hlavně proto, že jsem na tento turnaj trochu pozapomněl. Takže rozhodnutí jestli dáme dohromady družstvo a pojedem, padlo až v den uzávěrky přihlášek, 4 dny před zahájením turnaje. Družstvo tvořili Denisa Valentová, Barča Kulhánková, Adam Burget a Vojta Havlíček. Zde bych chtěl poděkoval všem rodičům (maminkám obzvlášť), že se vše zvládlo a nikomu nic nechybělo, ani Vojtovi :). Velký dík patří i Vlastíkovi Burgetovi, že byl ochoten se mnou tento turnaj absolvovat jako dozor, řidič a příležitostný kouč.
Jako hlavní základnu jsme zvolil, na radu zkušenějších (díky Martine), turistickou ubytovnu v klidné obci Brumov-Bylnice a volba to byla dobrá. Na X. ročník turnaje ILAVA MINI CUP 2018 jsme “dojížděli” v sobotu i v neděli. Soutěž družstev byla zahájena v sobotu v 9:00 h. Zúčastnilo se ho 8 družstev z Česka, Slovenska a Maďarska. Nejprve jsme sehráli zápasy ve čtyřčlenné skupině, společně s dvěma týmy Slovenska a jedním českým. Tuto skupinu jsme vcelku v pohodě vyhráli, takže jsme postoupili do semifinále s druhým týmem skupiny B a tím bylo Maďarsko. Tady to už bylo velice napínavě, hodně zápasů končilo remízou, nakonec vítězný bod přidal Adam a mix Barča/Vojta. Super a jdeme do finále. Zde jsme narazili na tým Klimkovic, včele s českou suverénní jedničkou kategorie U13 Katkou Osladilovou. Klimkovice jsme doháněli vyrovnaností našeho týmu, kdy mezi jedničkou a dvojkou není moc velký rozdíl. Bohužel to nestačilo a prohráli jsme 2:3 na zápasy, ale nic jsme nedali zadarmo, takže musím pochválit všechny členy týmu. A stříbro je krásný úspěch. Večer následovala gril párty, kdy za 3 eura můžete sníst, co se do vás vejde, zde musím pochválit hlavně dospělou část týmu :), dřeli jsme co to šlo :).
V neděli začala soutěž jednotlivců. V chlapcích byl nasazenou jedničkou Jan Ptáček (v českém žebříčku č. 5), a musím dodat, že oprávněnou. V turnaji zvítězil bez ztráty setu. Jeho největšími soupeři se ukázali naši borci Adam s Vojtou. V průběhu turnaje museli porazit hlavně zarputilé (někdy i nesportovní) Maďary, kterým se prohrávat moc nechtělo :). Na závěr turnaje si zahráli spolu o konečné druhé místo. Šťastnější byl Adam, ale zápas byl oboustranně krásný. V dívkách se kvůli zranění odhlásila česká jednička Kateřina Osladilová, takže největší překážkou bylo slovenské duo Petronela Václavíková (slovenský žebříček č. 4) a Ela Vojtíšková (slovenský žebříček č. 7). Jak se na ně musí, ukázala Deniska, kdy soustředěnou hrou rozstřílela obě soupeřky ve dvou setech a zaslouženě zvítězila. Turnaje se účastnili i mladší hráčky a byly to byly většinou hodně běhavé typy, což dělalo problémy hlavně Barče, ale nakonec se s tím vždy vyrovnala a probojovala se k boji o medaile. Ve velmi důležitém souboji s Petronelu Václavíkovou poprvé předvedla, že opravdu umí zabojovat, začala dobíhat míče, které nikdy nedobíhala, hrála míče, které hraje pouze na tréninku, začala se povzbuzovat, prostě super hra bez ohledu na výsledek. A k její velké radosti přišla i odměna v podobě postupu a boji o druhé místo. Zde sehrála také krásný zápas, hlavně v druhém setu, kdy mocně dotahovala, soupeřka vypadala, že už zkolabuje, ale nakonec se dotáhnout nepodařilo, ale i bronzová medaile je super výsledek. Tento moment byl pro mě zatím nejsilnějším “trenérsko-otcovským” badmintonovým zážitkem, tohle jsou okamžiky pro které to dělám a chci dělat :). A ať to zní otřepaně, řeknu to ještě jednou: “Vždy je důležitější pokrok v zápase než vlastní výsledek”.
Další důvod proč vyjet do zahraničí je sbírání zkušeností. Hráči velmi rozdílně vnímají jestli hrají s českým hráčem nebo zahraničním a čím dřív se s tím naučí pracovat, tím líp. Celkově bych turnaj hodnotil jen a jen kladně, vše proběhlo v pohodě bez jakýchkoliv potíží, takže ještě jednou všem děkuju a gratuluji k dosaženým výsledkům. MaK.
