Pro velice náročný badmintonový víkend se rozhodla skupina pardubických hráčů Anetka Vašíčková, Denisa Valentová, Barča Kulhánková, Adam Burget, Vojta Havlíček a “hradecká” výpomoc v podobě Ondry Šolara. V pátek po 16:00 všichni vyrazili směr západní Čechy konkrétně Karlovy Vary. Cílem nebyly lázně (i když já bych byl určitě pro), ale jak asi tušíte badmintonová hala :). Musím říct, že hala byla pěkná, 6 kurtů všude dost místa, pohodoví pořadatelé a zajímavostí je absence signálu v hale :). Telefonovat se musí chodit na čerstvý vzduch :). Na turnaj se sjela slušná konkurence z celé České republiky. Co říct k výsledkům? Z 5 kategorií (20 medailí) bereme 3 zlata, 3 stříbra a 3 bronzy a to je na pět hráčů hoooodně dobrý :). Každý vybojoval min. dvě medaile a např. Vojta se probojoval ve všech kategoriích do finálových bojů :), takže velká gratulace všem. Večer následoval přejezd do Prahy, kde jsme se rozdělili. Denisa s Ondrou a s Vlastíkem zamířili domů, druhá část se ubytovala v Praze. Zde je místo na kterém musíme příště trochu více zapracovat. Ubytování bylo trochu spartánské a stísněné, ale děti budou zase mít na co vzpomínat. Na dovolenou to zde ale není :). Ráno následoval přejezd do Kladna, kde se k nám připojila druhá hradecká výpomoc v podobě Verči Jarošové. Hráčů zde bylo o malinko méně, ale kvalita byla minimálně stejná. Po dlouhé době jsem viděl řízení turnaje bez použití výpočetní techniky :), ale Dan Skrčený se počínal zkušeně a celý turnaj proběhl bez jakýchkoliv potíží. Kurty jsou ve zdejší hale trochu stísněné, kdo si myslel, že nejméně místa kolem kurtů je v Benátkách, nebyl na Kladně. Ale nakonec si s tím děti poradily a žádný zásadní problém s tím neměly. Ve výsledcích jsme pokračovali, tam kde jsme ve Varech skončili. Do sbírky si přidáváme dalších 8 medailí, z toho 2 zlaté, 2 stříbrné a 4 bronzové. Během obou turnajů všichni ukázali, že z badmintonu už něco umí, určitě jsme nikde nezaspali, ale najdeme i herní činnosti na kterých musíme zapracovat. Teď zkusím být trochu konkrétnější. Deniska – zde asi nic nového neřeknu, smeče od ní chytí málokdo, nasazení ve vypjatých zápasech je obdivuhodné, v párovkách pomůže vyhecovat parťáka, výborná předvídavost, turnajový tip hráče. Je ale zapotřebí přidat více bojovnosti na tréninkách a zlepšení bude raketové. Barča – poslouchá co trenéři řeknou, velice pěkná technika, velká píle a bojovnost. Z toho plyne velké zlepšení v posledním půl roce. Na chování také hodně zapracovala, ale ještě by to trošku chtělo. Při zápasech je zapotřebí více chytrosti a větší pestrost úderů. Anetka – pěkná technika, bojovnost, poslouchá co trenéři říkají. Velkou radost mě udělaly dva zadržené výhozy od sítě, kdy protihráč vůbec nereagoval 🙂 to je badminton! Největší rezervy vidím v rychlosti a výbušnosti. Adam – jestli chcete do týmu bojovníka srdcaře, tady ho máte! Adama budete chtít mít v každém družstvu i díky jeho skvělé povaze. Tmelí partu, je s ním legrace prostě fajn kluk :). Rezervy má stále stejné, horší technika. Ale já myslím, že se to časem poddá a pak se mají protihráči na co těšit. Vojta – v poslední roce velké zlepšení, to už začíná být pořádný badminton. I díky tomu, že se dost vytáhl (už přerostl asi i mě) velice dobrý útok i obrana. Někdy nám ale chybí trochu klidu a rozvážnosti. Ne vždy se dá smečí vše vyřešit. V párovkách je to vidět ještě více, když se daří porazíme skoro kohokoliv a naopak. Nicméně herní výkyvy jsou již v úplně jiných dimenzích než bývaly, takže když budeme pokračovat v nastolené cestě, myslím, že to bude super. O víkendu byl nejhůře druhý 🙂 a to je bomba. Jinak musím všechny pochválit, celý víkend proběhl bez sebemenších problémů, sportovní výkony byly vynikající, prostě krásný sportovní víkend :). Jo a ve Varech se už dobře naučili vyslovovat jméno našeho oddílu… I když vlastně jedna věc se Adamovi s Vojtou nepovedla a to při zpáteční cestě se jim v McDonald’s nepovedl objednat McGuláš ani McVývar, ale možná se to dalo čekat 🙂 Děkuju všem za vzornou reprezentaci oddílu i města a gratuluju k dosaženým výsledkům. Za fotografie z Varů děkujeme p. Aleně Ozaniakové, díky. MaK