O víkendu 9. a 10. března 2019 náš oddíl uspořádal celorepublikový turnaj GPB kategorie U15. Pro tuto akci bylo k dispozici 11 kurtů, dorazilo celkem 145 hráčů a hráček a odehrálo se celkem 209 zápasů. Takže na začátek se sluší poděkovat celému realizačnímu týmu a všem, kteří alespoň dílem pomohli při organizování docela náročné akce. Třeba i jen tím, že pomohli odnést lavičku, odpískat nějaký zápas, posbírat odhozený pytlík od bonbónů. Prostě i jen zdánlivá maličkost pomůže a jsme za ni rádi.
Za Pardubice se turnajových bojů zúčastnilo 10 hráčů a hráček: Adam Burget, Vojta Havlíček, Pavel Jeništa, Denisa Valentová, Aneta Vašíčková, Apolena Bártová, Barbora Kulhánková, Adéla Fridrichová, Vojta Mihalik a Honza Rybyšar. Někteří dosáhli na vyšší mety, někteří ne, ale určitě mohu říct, že všichni se snažili dát do zápasů srdce, bojovnost, pokoru k soupeři a pro všechny to byl sice náročný, ale pěkně strávený víkend.
V párovkách můžeme zcela jistě vyzdvihnout krásné zápasy čtyřher dívek, kde se Denisa Valentová s Gabrielou Trötzmüllerovou (Brno) téměř dotkly zlaté medaile a Apče Bártové s Anetou Vašíčkovou chyběl jen jeden set, aby si mohly zahrát o nejvyšší příčku. Na výborné třetí místo se probojovala Denisa Valentová ve čtyřhře s Ondrou Šolarem (HK). Hezký výkon předvedli i Adam s Ondrou Šolarem (HK) v deblu, kdy prohráli na 3. sety s pozdějšimi finalisty. Ale velice zajímavé byly i singlové zápasy. Všechny naše dívky potvrdily své postavení na žebříčku a prohrály až s výše nasazenými. Nechybělo moc a bylo by to ještě lepší. Anetka, Denisa i Barča odehráli vyrovnané třísetové zápasy, ale bohužel všechny se nakonec musely sklonit před svými soupeřkami. U kluků to bylo podobné. Vojtovi se ale podařilo porazit i výšše nasazeného hráče a tím se umístil v první šestnáctce. Musím zde opět připomenout, že daleko důležitější jsou předvedené výkony, než konečné umístění. Velkou roli ve všech výsledcích hraje i los.
A tady pár mých (MaK), především singlových, postřehů k našim hráčům, které jsem stačil zaznamenat: Apče se tento turnaj povedl. Byl znát lepší pohyb a když k tomu přidá své „jedovaté“ ostré klíry, není medaile daleko. Ještě to chce trochu šetřit s nevynucenými chybami. — Anetka ukázala, že bojovat umí nejen v deblu, ale i v singlu, a zle podusila pozdější bronzovou medailistku Bursovou. Při její hře žádné velké chyby vidět nejsou, ale zase nemá ani žádné výjimečné údery, takže nezbývá než poctivá „badmintonová práce“ a bojovnost, a tu jsme o víkendu viděli. Nejvíce by k dalšímu posunu pomohla větší dynamika v pohybu, více „schovat“ jednotlivé údery, prostě trochu překvapit. — Denisa je klasický turnajový typ. Až zde dokáže odevzdat vše co umí. A není toho málo. Je vidět, že i v pohybu se posouváme dále, ale pořád to zůstává nejslabším místem. Být včas u úderu – na této dovednosti je nutné nejvíce zapracovat. — Barča udělala za poslední rok velký posun. V pohybu už patří k oddílové špičce, v úderech jí ještě něco chybí. Největší slabinou je pestrost úderů a někdy velké množství nevynucených chyb. Určitě by pomohlo větší soustředění při zápase. — U Adama, jak už jsem několikrát psal, je největší slabinou technika pohybu i úderů. Obrovský tah na branku, cit pro balonek, nikdy nekončící bojovnost – to je to, co ho zdobí v podstatě úplně po všechny zápasy, co jsem kdy viděl. Ale jestliže budeme dělat 10 kroků místo 3, tak se to prostě stihnout nedá. Já ale pevně věřím, že se s tou technikou brzo popasujeme a pak se budou dít věci :). — Vojta udělal v poslední roce velký kus práce. Určitě také pomohlo, že se docela vytáhl, ale opravdu se badmintonově hodně zlepšil. V některých zápasech předvádí opravdu krásný badminton. Největším nešvarem je zbrklost a snaha vše brzo ukončit. Když to nejde smečí, půjde to ještě větší smečí :). Takže je nutno najít víc trpělivosti, přidat větší soustředění při zápase a lépe pracovat s emocemi během zápasu. — Pavel je po delších zdravotních problémech ještě hodně nerozehraný, ale to je úplně normální. Zde to chce trochu trpělivosti a času a ono to zase půjde, protože potenciál je veliký :).
Na závěr necháváme naši malou úvahu, zda má vlastně smysl, aby se tyto turnaje pořádaly v takto velkém rozsahu. Jsou totiž náročné nejen pro pořadatele, ale nepochybně i pro hráče samotné. A to nejen po herní stránce, kde někteří hráči museli odehrát více než 15 zápasů, z toho nemálo třísetových. Nesmíme zapomenout také na to, že i čekání na zápasy ve velmi zaplněné hale energií moc nenabíjí. Ano, je to určitě šance pro ty, kteří chtějí prokázat své kvality a probojovat se ze zadních pozic žebříčku kupředu – nicméně, nenašli jsme ve výsledcích hráče, který by se probojoval třeba z třicátého místa na čelní pozice tohoto turnaje.
Ale abychom nekončili pesimisticky. Dívat se na mnoho zápasů byla krása, a všichni jsme rádi, že to děti baví a my můžeme být u toho. Všem proto patří gratulace a poděkování. PU a MaK
