Po roce zase na místě činu. Pro některé to byla premiéra, jiní dorazili v sobotu 17. srpna 2019 do Mladkova s jistými očekáváními. Chatu jsme obsadili doslova od přízemí pod střechu. Z loňského roku osvědčenou trenérskou dvojici Myšáka a Rózu skvěle doplňoval Pepa jako hlava rodu a moje maličkost jako nejlepší kuchtička (teda, aspoň tento titul mám napsaný na diplomu). Pochopitelně nesmím zapomenout na ty nejdůležitější: dvanáctku hráčů a hráček našeho oddílu, kteří mohli využít celý týden k pobytu na čerstvém vzduchu, zlepšování kondice, trénování badmintonu, ale hlavně – mohli být spolu.
Vypadá to, že jsme začali pěknou tradici. A když tradice, tak se vším všudy – takže nedělní dopoledne jsme vyrazili na Zemskou bránu a cestou zjistili, že houby rostou. Docela kompaktní výprava se tak rozpadla na dvě části: Jedna poklidným tempem dorazila k Orlické chatě u Rampušáka a rozvážně začala pojídat svíčkovou, moravského vrabce či ovocné knedlíky. Druhá pobíhala po lese od jedné houby k druhé a dokud neměla naplněné všechny improvizované prostředky na odnesení hub, tak se k obědu neměla (dobrá, taky jsme se na cestě trošku minuli a skupina „B“ cupitala po části cesty dvakrát).
Těžko vypočítávat všechny aktivity, kterými jsme se zabývali a všechna místa, kde jsme byli. Bylo toho plno: badminton v hale, na jejímž síťovaném stropě se zachytávaly míčky; fotbalové hřiště na kraji Mladkova, které pomalu zarůstá travou, ale přesto nám poskytlo prostor ke sportování; terasa za chatou, kde jsme hráli monopoly a superfarmáře a kde občas cinkaly lžičky o talíře při obědě či večeři; nemůžeme zapomenout ani na mrazivé podzemí dělostřelecké tvrze Bouda.
Já osobně si to v Mladkově užil a doufám, že stejně poklidnou atmosféru vnímali i ostatní. Budu se tedy příští rok těšit na staré i nové tváře.
Petr Urbanec
