První zářijovou sobotu vyrazila skromná skupinka čtyř dětí a jednoho fotříka na céčkový turnaj do „Maňáskova“.
Tři hráči (Vojta Kubát, Jenda Stružka a Elza Dufková), jedna minirozhodčí (Domča Dufková) a jeden fotr na tripu (asi pět lidí se mě v průběhu dne ptalo, „na čem frčím“ – nechápu…).
Rozmohl se nám v poslední době takový nešvar – nejsou chlapi! A tak se do turnaje registrovalo pouze sedm kluků a proti nim stála horda 16 divoženek. Poslední mohykáni si mohli vybírat do mixu co hrdlo ráčilo a první disciplína byla sfouknutá jak svíčka za pár minut. Honza s Elzou a stejně tak Vojta s Aničkou Kábrtovou (Dobruška) úspěšně zvládnuli první zápasy, ale semifinále již pro všechny znamenalo konečnou = první bronzové medaile byly v bagu.
V silné pardubické disciplíně – v deblech se nám nedařilo. Honza v páru s hradeckým Petiškou sehráli dva zápasy do tabulky (v soutěži byly pouze tři páry) a ani jeden zápas nedopadl vítězně – byla z toho bronzová medaile „za účast“. Vojta se svého kluka nesehnal a zůstal bohužel lichý. Elza se spárovala s pražandou Verčou Berkovou (Prosek) – to beru jako můj největší dosavadní manažerský úspěch. Holky však vedĺe sebe stály poprvé a hlavně měly pech na los – nasazeným jedničkám se nevyrovnaly a zkusí to možná jindy a jinde.
V singlech jsme nakonec trochu překvapivě brali dvě medaile. Vojta nejprve v třísťáku neuspěl proti Petiškovi (HK), i když rozehrané to měl slušně (vedl 1:0 na sety). Vyšší a starší chasník nakonec našeho hráče kategorie U13 přetlačil. Honzovi se vedlo lépe, když v prvním kole v klidu porazil domácí naději Vojtu Šímu (letos druhý na MČR U11). V semifinále ho pak zastavil Tichý (BK Králův Dvůr) – s druhým nasazeným a o dva roky starším soupeřem sehrál dobrý mač a o lepší výsledek ho připravily některé laciné chyby a menší soustředěnost v průběhu zápasu – nic co by nešlo rychle vylepšit.
A nakonec Elza. Do turnaje šla jako 3/4 s cílem své nasazení minimálně potvrdit, čemuž měl dopomoci i (konečně) příznivý los. V prvním kole byla největším soupeřem nervozita a turnajovou pětku Markétu Kuncovou (Dobruška) dala 2:0. V druhém pak už rozehranější smáznula domácí Nelli Vágnerovou znovu 2:0. V semifinále se musela utkat se svojí parťačkou v deblu Večou Berkovou, která byla nasazená jako č.2. Začátek Elze utekl a první set nevypadal proti agresivně hrající soupeřce dobře. Jenže se „něco“ stalo za stavu 13:20 udělala Elza šnůru a ukradla set pro sebe 22:20! Rozhozená soupeřka se již nedokázala do zápasu vrátit a tak 2:0 a finále. Tady už čekala kámoška Eva Holubářová (Rychnov) a byla to téměř epická bitva, která zvedala rychnovské hlediště ze sedaček – teď trochu kecám… Elza vyhrála první set 21:19 a vypadalo to dobře. Bohužel se soupeřka v dalším setu výkonnostně zvedla a srovnala stav. V rozhodujícím setu Elza vedla 11:9 a byla nahoře – bohužel koncovku zvládnula lépe Eva a tak zůstalo zlato v domácí hale. I tak je pro Elišku stříbro super výsledek a snad i příslib do budoucna.
Jako úplně největší úspěch však byla skutečnost, že já jsem vydržel většinu času na tribuně a nedělal jsem klubu ani rodině ostudu – což některé škarohlídy dost zklamalo.
Suma sumárum – hodně bronzových a jedna stříbrná jsou pěkným rozjezdem do podzimní části sezóny – jen neusnout na vavřínech mládeži! Začneme na 100 % a budeme pomalu přidávat – tak se na ně musí!
(PD)
