Jednou o prázdninách jsem dostal dost bláznivý nápad, no možná spíš přání a světe div se, občas se sny plní i jindy než o vánocích. Lákavé spojení turnaje kategorie „Junior“ a Serie Super 750 dospělých v dánském Odense nabízelo možnost si zahrát kvalitní turnaj a zároveň se podívat na to nejlepší, co aktuálně svět badmintonu nabízí. A tak jsme ve středu 19.10., v ranních hodinách, naskákali do auta (s dopravou nám pomohl kamarád Honza) a hurá na sever. Cesta byla v pohodě a po 12 hodinách přijíždíme kousek za dánské Odense. Ubytování jsem našel luxusní, u fjordu, s výhledem na oceán, přes prosklenou stěnu našeho apartmánu, boží. Ve čtvrtek ráno vyrážíme směr hala OBK, kde vyrůstala mj. aktuální světová jednička Viktor Axelsen. To, že je Dánsko evropská mekka badmintonu je doufám, všem známo. I hala zde má svoji dopravní značku „badminton Hall“. A Dánové badminton umí, což nám ukazovali hned od rána. V turnaji jich bylo tolik, že v podstatě všichni „cizinci“ hrají s nějakým Dánem nebo Dánkou. Adam (Burget) nastoupil proti Philip Kryger Boe a odnesl si prohru 21-5, 21-9. I přes nespokojené poznámky tatínka na FB, já nemám co bych Adamovi mohl vytknout. Do zápasu dal vše a bohužel to na víc, v této konkurenci“ prostě není. Hrajete dlouhé výměny, ale prostě ten bod neurvete. A to i los nebyl nejhorší. Trochu hůř na tom byla Barča (Kulhánková), která v singlu dostala medailistku z mistrovství Dánska U17 Kajsu Van Dalm. Asi k tomu musíte přistoupit tak, že je to pro vás čest a snažíte se uhrát, co nejvíc bodů, Barča uhrála 11 a 6. Tomáš (Urbanec) sehrál asi nejpovedenější zápase proti pozdějšímu medailistovi Jensu Frederik Guldbrandtovi 21-16, 21-11, kdy to vypadalo hodně nadějně hlavně v první setu. V mixech to bylo také strašně těžké, Barča s Tomem dostali to nejlepší, co na turnaji bylo, nasazené jedničky a pozdější vítěze Calvin Lundsgaard a Lærke Thomsen a prohráli 21-8, 21-6. Adam s Ivčou Treperovou dostali to druhé nejhorší, co šlo, pozdější finalisty Jacob Bay a Sofie Solveig Hansen a byla z toho porážka 21-6, 21-6. V deblech Barča pokračovala v mimořádně těžkých losech a s ukrajinou Aminou Lysenko narazily na pozdější vítězky Anne Mouritsen a Amanda Aarrebo Petersen a uhrály 10 a 8 bodů. Adam s Odrou (Šolar) potkali v prvním kole pozdější finalisty Jens Frederik Guldbrandt a Nikolaj Søgaard Rasmussen a prohráli s nimi 21-12, 21-10. Co k tomu dodat? Dánové prostě badminton umí. Když budete mít štěstí na los asi pár jich tu najdete, kteří se dají porazit, ale i tak to bude hodně těžké. Jsou tu bohužel ještě o hodně dál než u nás. Split step bude první krok, co se učí batolata :). Je to vidět hlavně v singlech, ten start na míček je prostě neuvěřitelnej. Ale nezoufejme, můj oblíbenec, polák Mateusz Golas ukázal, že to jde, skončil celkově druhý. Ale byl to jediný „cizinec“, který si odvezl medaili.
A jak to v Dánsku, v Odense vypadá? Musím přiznat, že jako v pohádce. Lidé jsou zde takoví milí, v pohodě a v klidu, všude je dost místa, nikdo se nikde nestrká, auta jezdí pohodově, předpisově, ani v pátek žádná zácpa. Vše co vidíte je udržované, otlučený barák prostě nenajdete. Zjistíte, že i blbá průmyslová hala může vypadat hezky. A to co tu mají cyklisté je sen. Když si vzpomenu, jak se v Pardubicích budeje cyklostezka, barvou se nakreslí značka na silnici, která zúží už tak úzký pruh pro auta :(. Zde je to jiné, cyklostezka je kolem každé, ale fakt každé velké silnice, je to speciální pruh mezi silnicí a chodníkem ohraničený obrubníkem. Cyklostezky mají semafory, vlastně malé semaforky, svoje pruhy, i odbočovací, prostě jak silnice pro kola. A Dánové po nich také ve velkém jezdí. Prostě jestli vás to už v Česku štve, doporučuju Dánsko :).
A teď konečně pár vět k třešničce na dortu, která nás čekala ve čtvrtek v Jyske Bank Aréně v Odense, kde hráli snad všechny světové hvězdy, včetně Viktora Axelsena. Nevím, jak to všechno popsat jinak než „neuvěřitelné, fantastické, nádherné“, takovou show jsem nečekal. Vy se nekoukáte na zápas WANG Tzu Wei proti CHOU Tien Chen, protože vedle hraje hraje Rasmus GEMKE/Viktor AXELSEN a hned před vámi se odehrává neuvěřitelné drama Akane YAMAGUCHI proti WANG Zhi Yi. Když si Akane YAMAGUCHI jde sebrat míček na zadní lajnu je ode mě asi 3 metry, poslouchám japonské kouče, kteří se jí snaží radit a já mám pocit, že jim rozumím. Samozřejmě ne, ale pocit je to fantastický. Tohle byl opravdu zážitek na celý život, tohle musí být badmintonové nebe :). Děkuju. MaK.
